nazdar ďáble

Projekt „Nazdar ďáble“ započal během roku 2017 a práce na něm trvá doposud. Navazuje na klauzurní práci „Ona“ ze 3. ročníku, kde jsem poprvé začala zpracovávat figurální sochu jako prostředek k vytvoření prostoru. V projektu ,,Ona“ jsem kombinací dioritového totemu a figur psice a ženy nechala vzniknout prostředí, do kterého divák vstupoval. Jednalo se o pomyslné otevřené sousoší, kde divák může z bezpro- střední blízkosti prožít sestavu soch. Díky použití měkkého světelného efektu sádry, navozující duchovní atmosféru, jsem parafrázovala na- příklad Bílkovy monumentální pomníky. V dnešní době prožíváme události bezprostředně ve virtuálním prostoru a již nepociťujeme nutnou spojitost s místem události, a tak již ani socha neoznačuje místo, ale sama jej vytváří.

Na rozdíl od centrální kompozice „Ona“ je tento projekt rozsáhlejší. Divákovi se otevírá prostor, kde interaguje několik figur a staveb. Domi- nantou prostoru je dřevěné obrněné čihadlo inspirované estetikou amerického válečného filmu Rambo, First Blood. Stavba je dřevěnou inte- riérovou parafrází klasického posedu z české krajiny. Částí která ještě čeká na realizaci je jeskyně, která bude stát v opozici k čihadlu. Její žebrování bude připomínat výztuhu důlních chodeb. Ke stavbě poslouží použité dřevěné krovy. Jeskyni pokryji vyčiněnými kravskými kůžemi a interiér za pomoci mýdlového nátěru učiním kluzce mazlavým. Prostor dále doplní sádrové sochy nemocných psů. Ty bude divák nacházet schované za dalšími prvky připomínajícími pasti z proutí, vytvořených podle amatérských videí instruující přežití ve volné přírodě. Figury psů jsou odlity ze sádry, ponechávám je však hrubě opracované, neukončené. Připomínají tak spíše kresebnou nahodilost a vyhýbají se těžkému vyznění dokončených soch. Do středu výjevu umístím sádrovou dívku, která klečí a v dlaních třímá mrtvého ptáčka. Figury představují prcha- vé emoce. Divák bude moci celý prostor volně objevovat. Pocítí chaotický prostor duševní krajiny s jejími děsy na vlastní kůži.