Unseal the Untold

Erika Velická využila vnitřní prostor Zaazrak|Dornych jako svého druhu kazetu, do které vložila vnitřek další. Přesvědčivá imitace přírody, příznačně vystavená ve městě obklopeném Moravským krasem, formálně odkazuje k tradicím grott, které si šlechta pro pobavení stavěla na svých pozemcích. Obsahově však míří hlouběji, respektive ještě víc dovnitř, a my bychom se tak – odvážíme-li se projít kolem hlídače a vstoupit – pomyslně měli nacházet v místě, symbolizujícím naše nejniternější pocity, přání, vzpomínky, obavy i strachy. Přestože jako potenciálně hrozivé většinou vnímáme spíš věci venku, je to právě konfrontace s našimi nejvnitřnějšími obsahy, co bývá nejnáročnější, někdy bolestivé a vyžaduje nejvíc odvahy.

Nevyřčenou pointou otázky Petera Russella je nepopiratelný fakt, že jak hmotný a energetický vesmír “okolo nás”, tak těžko vysvětlitelný, komplikovaný vesmír naší mysli “uvnitř”, jsou obě vytvořené stejnou hvězdnou substancí, stejnými základními prvky a jsou tedy různými projevy téhož. Rozdělovat je a posuzovat jako různé jevy samozřejmě má vnitřní logiku, do velké míry jde však jen o záležitost volby. Uvažování nad tím, spojené s představováním si nedozírných dálek, temných hloubek a veškeré podivnosti a nepochopitelnosti ať už mysli nebo vesmíru, způsobuje závrať podobnou té, jakou můžeme pocítit, když se nakláníme nad okraj propasti Macochy.