Conversation Between Bear and Wolf

Zastřešujícím leitmotivem výstavy se stala báseň avantgardního spisovatele Nikolaye Zabolotskeho The Mad Wolf, kterou do výstavy přináší sochařská instalace Eriky Velické. Postava šíleného vlka přitom zosobňuje melancholii z nemožnosti dosažení utopického světa bez vzájemného vykořisťování a vytěžování přírodních zdrojů, idejí, které se jako bumerang do umění vrátily kromě jiného ve formě emoromantismu a posthumanismu. I když díla ve výstavě pracují s podobnými tématy, zdroji a především emocemi, nejedná se o typickou reprezentaci těchto trendů. Mnohem hlouběji se noří do symbolismu, mytologií, alternativní spirituality, imaginativnosti až určité formy lyrického ekologického a sociálního aktivismu, přičemž si uvědomují celou šíři komplexity svých východisek. Upřímnou nejistotu, rozporuplnost i strach přitom přiznávají prostřednictvím antropomorfizovaných postav tušených nebo vyslověných příběhů: vlka a medvěda, lesních strašidel nebo rostlin a stromů. Blízký vztah k literatuře a textu, psaní či transfer literárních předloh a různých narativů do jiných forem je přitom také jedním ze společných znaků pracovních metod autorek a autorů a děl zastoupených na výstavě.

Once I dug a small hole in the ground,

stuck one leg in, right up to the knee,

and stayed like that for fourteen days and nights.

I neither ate or drunk, grew thin,

and yet my leg did not take root.

Alas! I didn’t turn into the plant.

(Nikolay Zabolotsky, The Mad Wolf, 1931)