nähe und ferne

2025
INSTALACE
Vápencové bloky, zelený pískovec z hutě  při katedrále
Donumenta Regensburg, Řezno, DE

Kurátorka: Regina Hellwig-Schmid Text: Erika Velická, 2026 Foto: Stefan Effenhauser, 2025

Castra Regina je název antické pevnosti, která vyrostla, aby chránila severní hranici Římské říše. Město s vojenským účelem bylo zbudováno z mohutných kamenných bloků dopravovaných na vorech z lomů výše po proudu, a to na jižním břehu Dunaje naproti ústí řeky Řezné. Čtvercová hradba se otevírala skrze vysoké brány směrem k tehdejšímu přístavu.

V době středověku žilo Řezno, které vyrostlo v půdorysu někdejší pevnosti, čilým obchodním ruchem. Přístavem bylo celé nábřeží pod hradbami. Na tržištích bylo k dostání zboží jako dřevěné uhlí, železo, obilí a vápno, ale i koně a v rané fázi středověku také otroci. Lodě musely být proti proudu taženy na lanech koňmo nebo pěšky. Město rostlo a hlavním stavebním materiálem zůstával vápenec z místních lomů, zatímco při stavbě katedrály se ke slovu dostal i levnější a méně kvalitní zelený pískovec z vyšších vrstev lomů, který rychleji degradoval.

S průmyslovou revolucí se přístav začal pomalu přesouvat ze své tradiční výspy v centru města více na okraj, kde na začátku 20. století vznikla přelomová moderní sýpka Stadtlagerhaus s několika patry pro uskladnění pšenice a systémem deratizace plynem. V okolí nových doků vyrostly ulice ne nepodobné těm z knihy Na plechárně od Johna Steinbecka, s množstvím motelů pro řidiče tiráků a lodí, překladních hal, veřejných domů, sběren, oceláren, kamenictví, ale i mešit. Ulice, kde veřejným prostorem je jen vodní hladina a parkoviště před supermarketem.

Kamenný amfiteátr, polouzavřená struktura, měl nejdřív vyrůst přímo v prostoru doků jako místo k setkání. Následně se koncept přesunul na opuštěný industriální cíp na soutoku Řezné a průmyslového kanálu Dunaje. Vedle uschlého kmene sklánějícího se nad vodní hladinou. Na asfaltovou plochu osvětlenou podivně zcizujícím světlem zářivky, do sousedství parkoviště pro náklaďáky.

Nakonec dostal prominentní místo, blíže centru, ke kterému se struktura otáčí zády tak, jako se hradby historického města otáčejí zády k externalizované aortě doků a překladišť. Kamenné bloky z místního kamenictví a jeden historický přímo z Dombauhütte dostaly zázemí na kamenných kostkách, schody vedle schodů. Pohled na vzdálené špičky jeřábů nakládajících lodě, vzdalující se původnímu záměru obnovit skrze materiál historickou spojnici mezi centrem a přístavem.

Dvojice blízkosti a dálky prochází německým myšlením 20. století jako vztah, který nelze měřit metry. Georg Simmel v eseji o cizinci (1908) popisuje postavu, která je ve společenství fyzicky přítomná, a přesto mu zůstává vzdálená; blízkost a dálka se v ní nevylučují, ale podmiňují. Martin Heidegger v přednášce Věc (1950) upozorňuje, že moderní technika sice smazává vzdálenosti, ale skutečnou blízkost nepřináší: to, co je dosažitelné, ještě není blízké. Blízkost tu není vlastností polohy, ale způsobem, jakým se k místům a věcem vztahujeme.