Nádraží jako osa světa

2022
VENKOVNÍ SOCHAŘSKÁ INSTALACE
Dřevo, jíl, sláma, skelná vata, železo, beton, pěna, rákos
Festival m3, Praha, CZ

Jako teenager jsem často hledala místo ve městě, kde by mě nikdo chvíli neviděl. Pro festival m3 2022, který byl věnován tématu železnice, jsem vytvořila takový úkryt v neurčitém prostoru uprostřed města. Tento kousek území se nachází na hranici železničního uzlu, ostrůvku bytových domů obehnaných tramvajovou smyčkou, zarostlé demolice, moderních ateliérů a rozestavěného mrakodrapu. Prostor sdílejí strojvedoucí postávající u odstavených vlakových souprav, náhodní kolemjdoucí využívající nedaleké křoviny, pejskaři a skupina středoškoláků, trávíc volné hodiny na gauči u železniční tratě.

Navzdory své výšce se nenápadná socha začlenila do prostředí. Splynula jak s únikovým schodištěm bytového domu, tak s železničními trakčními stožáry. Uvnitř technické konstrukce hnízdil třímetrový stalaktit, který dohnal tehdejší trend získávání magické ochranné energie z kamenů do extrému. Při bližším pohledu se pod tímto neviditelným monumentem skrývala druhá část sochy: dřevěný přístřešek, zateplený silnou vrstvou skelné vaty a hutnou masou hlíny. Jeho podoba byla ovlivněna fascinací jednoduchými survivalistickými obydlími, ale také graffiti kulturou úzce spojenou se železnicí, jejíž „bubblegamové“ obrysy se objevily i na povrchu sochy. Uvnitř se nacházela jednoduchá nízká lavice, která mohla posloužit i jako polštář pro nouzové přespání, ornamentální stropní dekorace odkazující na vzdušnost historických staveb a lžíce na řetízku evokující solidaritu a magii pražského předměstí z Golema Gustava Meyrinka.

Socha, která do své formy absorbovala charakter okolní čtvrti, byla zpočátku pro místní matoucí. Jeden muž bez domova pohrozil že stavbu zakáže s odvoláním na imaginární státní odbor ekologie; studující přišli zjistit, o co jde, a když se dozvěděli, že jde o prostor, kde si jeden může v klidu popovídat s kamarádem– kamarádkou, spokojeně pokývali hlavami a uznali, že je to vlastně socha obřího „blunta“. Jak se v dočasném přístřešku střídali různí uživatelé a postupně podléhal zkáze, rozpoutal se přehřátá politická diskuse mezi obyvateli bytů a obyvateli křovin, kteří tím dočasně získali kontaktní zónu, místo setkání.