Psi

Tvorba Eriky Velické nás svádí ke hledání intimních a poetických příběhů, mystických rituálů, dětských vzpomínek. Projevuje se v ní upřímná až nutkává snaha umělkyně přenášet osobní prožitky. I díky tomu dokáže diváka do díla vtáhnout, podnítit jeho fantazii. Podstatné je ovšem rovněž její zacházení s metaforou, stejně jako syrovost skrytá pod vší jemností provedení. Zajímavá je totiž právě tato komplexnost, kterou Velická v dílech tematizuje: co je křehké, může být zároveň brutální; soukromé může být sdílené a kolektivní; i v domáckém může být něco divokého, nespoutaného… Tuto ambivalentnost dále formálně podtrhuje kombinací doslovných a symbolických prvků, pohybujíce se tak mezi latencí a přímočarostí.

Motiv psa se v Eričině práci objevuje dlouhodobě a jako by neplánovaně. Během let nabyl různých podob, forem a charakterů. Psy tak můžeme vnímat jako deník umělčiných emocí. Někteří jsou kroužící, plížící nebo číhající, jiní připomínají spíše pohozenou kůži. Pes je nejen sám hrdinou díla, ale současně i lidským alter egem, personifikací touhy utéct z přisouzené role.